My, chápete...MY v akci! 1.kapitola
My, chápete...MY v akci!
1.kapitola
Naprosto neznámá parta holek,... ne kecám, já a kámošky jsme se večer procházeli kolem parku, už asi po čtvrtý protože nám byla zima.
,,Reiro jak sme na tom s časem?“ zeptá se Yuki, ,,No,.. máme ještě asi 8 minut, pak musíme začít vyvolávat,“ řeknu a zívnu, ,,Nějaká ospalá ne?“ zeptá se Ewilan, ,,Se ti zdá,“ řeknu a protáhnu si ruce, ,,Nemasti Saio,“ řekne Ann, ,,Nemastim Ann,“ řeknu, nedivte se že mi Yuki řekla Reiro a Ann Saio, Reira je mí jméno a Saia je přezdívka. ,,Tak už pojdte,“ řekne Ewilan a jde k jednomu stromu zhruba uprostřed parku, my jako věrný ocásky hned za ní. Posedáme si do kruhu, ,,Kolik ještě?“ zeptá se Ann, ,,Minuta,“ řeknu. Rychle vytáhnem věci co jsou potřeba, shnilý jablko, vidlička a poblitej papír, pak ještě vlas třídního, jenom abyste věděli, to co se tu hodláme províst je vyvolávání duchů.
Nastane půlnoc, hodiny na nedalekém kostele začnou odbíjet dvanáctou hodinu. Ne, nebudu z toho dělat drama, prostě odbila půlnoc, my se chytli za ruce a začali něco odřikávat. Začal foukat silnej vítr a my zavřeli oči, najednou jsme cejtili že se někam začínáme propadat, ale báli jsme se otevřít oči, no zas tak že bych se bála to nebylo, ale nebudu si hrát na machra. Prostě sme se někam propadali a všechny sme měli zavřený očka takže jsme nevěděli kam. Pak jsme někam dopadli, ,,kde sme?“ zeptá se Ann, ,,Mam zavřený oči takže newim,“ řekne Yuki, ,,Já taky,“ řekne Ewilan, ,,Mnooo ááááy,“ řeknu a otevřu oči, zalapám po dechu. ,,Holky... jsme.. jsme,.. právě jsme v Konoze,“ řeknu, holky rychle otevřou oči a zalapaj po dechu. ,,Jak sme se sem...?“ řekne Ewilan, ,,Asi se něco nepovedlo,... nebo podle mě spíš povedlo,“ řeknu a vstanu ze země na který sme se po dopadu váleli. ,,Kdo jste a co tu děláte?!“ řekne někdo naštvaně, otočím se a zkoumavě prohlídnu postavu, myslim že je to Izumo, na Naruta sem se dlouho nekoukala. ,,Jako co bysme tu asi dělali woe? Dopujem se něčim co ty rozhodně neznáš a pěstujem trávu, sis nevšim?“ řeknu, ,,Nemasti Saio,“ řekne Ann svojí obvyklou větu. Izumo, jo je to on, sem to poznala, se na mě koukne jakobych byla blbec a poškrábe se na hlavě. ,,Pojdte zamnou,“ řekne a někam vykročí, kouknem se po sobě, pokrčíme rameny a jdeme za ním. Dojde k budově kde je kanceláš Hokage a vejde dovnitř, my za nim. Najednou se celá budova otřese a venku sou slyšet rány, vyběhnem ven pač sme zvědaví, strhne se tam nějakej boj, twl, fgt něco vidět tohle naživo. S Yuki jaksi bezmyšlenkovitě uděláme pár kroků blíž. Mihne se před náma nějaká postava a pak cítím jak mi někdo přiloží kunai či co to je, ted newim(vim :D) ke krku, zadržím dech a stuhnu, najednou se kolem mě začne točit svět a já upadnu do bezvědomí.
Proberu se a zjistím že mě bolej nehty, protřu si oči zápěstím a kouknu se na nehty, bože! Mam je dlouhý asi tči centymetry a úplně takový hezký, pevný a jako drápy, au. ,,Ty můžeš bejt ještě vklidu, mě když myslim na špatný věci se zježej vlasy a jsou jako jehly,“ řekne někdo, otočím se za hlasem, aha, Yuki, tu mě mohlo napadnout, ,,Zrovna ted se ti ježej,“ řeknu, ,,Jo,... protože mam hlad a nikdo neráči přijít a dát mi jídlo,“ řekne Yuki. Začnu se smát, vstanu z postele a promnu si obličej, přitom se mi povede se škrábnout do tváře, žiš, sem asi blbá.
Jindeeee:
,,Musíme je najít! Reira s Yuki se o sebe sami nedokážou postarat!“ křikne Ewilan a vražedně se dívá na Tsunade, ,,Tak horký to nebude... ale... ehm,“ řekne Ann. Ewilan se na Ann vražedně koukne a Tsunade radši řekne že pošlou tým co je najde.
Otevřou se dveře, kouknu se kdo vešel, hm... jenom Itachi Uchiha. Počkat! Itachi Uchiha?! Co děláme u Akatsuki?! ,,Nedívej se tak vyjeveně,“ řekne potichu Yuki, kouknu na ní, ,,Tváříš se hůř než já,“ řeknu. ,,Pojdte semnou,“ řekne ledově Itachi, radši ho poslechnem a poslusně cupitáme za ním z místnosti, dojdeme do velký místnosti a tam jsou všichni ostatní Akatsuki. ,,Hidááán!“ křikne Yuki, ,,Deidýýý!“ křiknu já, kouknem se po sobě a zářej nám očička. Yuki naběhne před Hidana, ,,Chtěla bych být tvou hračkou!“ řekne nadšeně, sleduju jí s trochu nechápavym pohledem, pak přejdu k Deidarovi, ,,Čau sexy blondáku, pudeš se mnou na rande?“ zeptám se. Deidarovi se na tváři oběví ruměnec a nenápadně koukne po Peinovi, ten zrovna vražedně sleduje Yuki, mě, Yuki, mě. Všimnu si že Hidan se ÚCHYLNĚ usmál a něco potichu řekl Yuki, ,,Hidane já to slyšel! Žádný prasečinky a ty taky ne Deidaro!“ řekne Pein naštvaně, ,,Ale já nic...“ zamumlá potichu Dei. ,,Hey a jako proč tu vlastně tvrdnem?“ zeptám se, ,,No protože se nám budete hodit, odedneška jste členky akatsuki, vy obě jste démonky, vaše kámošky jsou andělé,“ řekne Pein. Yuki pootevře pusu dokořán, ,,Brej vtípek PiPi,“ řeknu, ,,PiPi?“ zeptá se nechápavě Pein, ,,Tim sem myslela tebe,“ řeknu a musim uhnout před jeho ránou. ,,Nebud agresivní PiPi,“ řekne Yuki, Pein vypadá dost naštvaně, pokusí se se uklidnit, ,,Konan vám dá pláště, zítra začnete s tréninkem,“ řekne a chce důstojně odejít, to je mu ale nepovede pač mu pod nohu hodim šlupku od banánu, kterou sem vzala kdovíkde, a on se natáhne, všichni začnou dusit smích, Pein se sebere a rychle odejde, všichni (ano i ledovec Itachi) vyprsknou smíchy.