My, chápete...MY v akci! 2.kapitola
My, chápete...MY v akci!
2.kapitola
,,Já ci aby tu byli Ann a Ewilan,“ řeknu a sednu si někam na stůl, ,,No.. to nejde,“ řekne Kisame, ,,Ty drž hubu konzervo,“ řeknu, ,,Konzerva?“ nechápe Yuki, ,,Rybyčky ne?“ řeknu, Yuki vyprskne smíchy. Akatsuki pomalu začínaj opouštět obývák, Konan nám přinese každý dva akatsuki pláště a prej at to nezmažem pač jí nebaví prát. ,,Hm, kde budeme spát?“ zeptá se Yuki, ,,Spát budete v tom pokoji kde ste se probudili,“ řekne Kisame, ,,Áha, hm, zatím čus,“ řeknu, čapnu Yuki za loket a odtáhnu jí do našeho pokoje, cestou se vztekala pač mam pořád dlouhý nehty, ale to je vedlejší. ,,Co budeme dělat?“ zeptá se Yuki když za náma zavřu dveře, ,,To newim, to vymyslíme, u Aka. Může bejt sranda, ale když tu nejsou Ann a Ewilan,...“ řeknu. ,,Jo.. to chápu, ale zase... třeba bysme mohli bejt ninjové,.. mohla by to bejt sranda,“ řekne Yuki, ,,Doufám že až se s Ann a Ewilan sejdeme,... že nebudeme stát proti sobě,“ řeknu, obě jsmě zticha a díváme se po místnosti, myslím že v hlavách se nám hodí to samé.
Po třech měsících...
,,Lenochu,“ řeknu a přeměřuju si spícího Deidaru pohledem, přetáhne si deku přes obličej a něco zamumlá, ,,Reiro dej mu chvíli oddych v noci si mu určitě dala zabrat,“ řekne Yuki která nakukuje oknem, ušklíbnu se, Deidara poodtáhne peřinu a koukne se na Yuki, unavěně přikývne a zas se zavrtá do peřin. ,,Sem si myslela, jo.. máme misi tkže hni prdelí,“ řekne Yuki, zašklebím se, Deidara vykoukne z pod peřiny, usměju se a dám mu pusu na čelo, taková MOJE roztomilá blondýnka, Dei se usměje a zavrtá se zas pod peřinu, Yuki vyskočí oknem a já hned za ní. ,,Tak co je to za misi?“ zeptám se, ,,No.. nějaký cosi z konohy si maj v jednom lese předat něco s nějakejma cosi z píšečný,“ řekne Yuki, ,,Myslíš Shinobi?“ řeknu, přikývne a zazubí se, ,,Nojooo,.. tak to by sis neměla brát takový podpadky nebo si ještě zlomíš nohu,“ řeknu, ,,Sem ninja,“ řekne, ,,Línej ninja,“ poznamenám.
Za ty tři měsíce tady se nic moc nezměnilo, Ewilan a Ann jsme neviděli, už na ně ani moc nemyslíme, doufám že se mají dobře, v Akatsuki máme docela velkou autoritu protože sme démonky a když se my dvě proti někomu spiknem tak je to zlí. PiPiho pěkně serem a dává to dost najevo. Yuki si začla s Hidanem a já s Deidarou, vyhovuje nám to, já mám pokoj s Deiem, Yuki s Hidanem, Pein nebyl nadšenej z těhle vztahů, a Kakuzu at si poradí s Tobim. Díky tréninku jsme se stali velmi silnými, své schopnosti dobře ovládáme, ale učíme se stále nové věci, zjistilo se že já ovládám přírodu a Yuki vodu, k tomu máme samozdřejmě i nějaký ty démoní vlastnosti, já jsem hodně dobrá v boji rukama, mačetou, kopání, běhání... myslim že je to taijutsu, ale nejsem jako ninja, prostě se zabívám bojovíma uměníma a tak a Yuki je borec na jutsu a pečetě. Ale zpátky k ději...
,,Jestli půjdeme dál tímhle tempem tak se tam dostaneme za pár let, ale to jenom v případě že přidáš,“ řeknu a sleduju jak Yuki zakopává o kamínky, ale kupodivu ještě ani jednou nespadla. ,,Nejsem takovej blázen abych pobíhala po lese,“ odsekne Yuki, ,,Si vytentononc nějaký zvíře, to přece umíš vyvolat,“ řeknu, Yuki se ušklíbne a vyvolá si vlka, nasedne na něj a vlk se rozběhne, hodně rychle. Usměju se a rozběhnu se v momentě jsem vedle nich a běžíme lesem, po nějaký době dorazíme na místo, Yuki odvolá vlka a schováme se v koruně jednoho ze stromů. Jelikož je země muj živel tak použiju maskování že nás příroda kryje, nikdo to neodhalí, k používání přírody nepotřebuju žádný trapný jutsu, prostě mě poslouchá, stejně tak jako Yuki poslouchá voda, ona ale jutsu dělá, kdybychom zápasili v jutsu tak jednoznačně vyhraje ale kdyby jen na boj bez čehokoliv tak jednoznačně já. Samozdřejmě že nějaký jutsu umim, ale sem líná je používat, ty hodiny bolesti když jsem se učila všechny ty bojový umění pro mě byli zábavnější. ,,Hele už někdo jde,“ šeptne Yuki, kývnu hlavou a sleduji to, přišli nějací tři týpani se znakem vesnice ukrytý v písku a začali čekat, hm... nuda.
,,Hele někdo jde,“ šeptne Yuki, probere mě to ze zamyšlení a podívám se, v dálce jsou dvě postavy a rychle se přibližují, jakmile přijdou až sem tak ve mně stuhne krev. To jsou... Ann a Ewilan! C-co tu dělají?! ,,Reiro,...“ zamumlá Yuki, ,,Já vím Yuki,...“ řeknu. Asi jsem se ještě nezmínila že my máme zjistit co si předali a zabít je co? No tak se zminuju ted! ,,Pokračujeme v misi,“ řeknu, ,,Ale...“, ,,Pokračujeme,“ řeknu, ,,Dobře...“ řekne Yuki. Zaměřím pohled na to co si předávají, nějaký kámen, nevypadá to že by to pro nás mělo velkou cenu, jakmile si to předají tak pískovci zmiznou. ,,Někdo tu je,“ řekne Ewilan, ,,Jo, vypadají že jsou silné,“ řekne Ann, hele tak počkat! Jak ví že sme holky?! ,,Jdeme dolů,“ řeknu a zruším maskování, Yuki přikývne a obě seskočíme na zem, Yuki si přitom zlomí podpatek, ale to je ted fuk. ,,Dlouho jsme se neviděli,“ řekne Ewilan ledově, ,,Ano, neviděli,“ řeknu stejně ledově, ,,Co tu chcete, Akatsuki?“zeptá se Ann a slovo Akatsuki řekne podivně nenávistně, ,,Splnit misi,“ řekne Yuki. ,,To vám ale nemůžeme dovolit,“ řekne Ewilan, ,,Budete muset,“ řeknu, ,,Budeme klidně bojovat,“ řekne Ann. ,,My taky,“ řekne Yuki ledově, holky i my najednou uskočíme všichni o dva metry zpět a uděláme bojový pozice. Já udělám svuj obvyklej trhlej démonskokarateliánovej postoj, chápejte, démonskej pač mam psycho výraz co chce krev a trochu mi cuká jedna ruka, karate pač mam při tom trochu karate postou a liánovej pač se mi kolem nohy plazí liána jako smrtelně jedovatej had. Yuki se postaví vcelku normálně až na to že v ruce má vodní kouly a druhou ruku si připravila k dělání pečetí, Ann odstoupila dál od Ewilan a udělal se kolem ní ohnivej kruh, Ewilan se s kunaiem v ruce vznesla pač se jí oběvili bílý křídla a poletuje si půl metrů nad zemí. ,,Začneme,“ řeknu a vyrazím proti Ewilan...